Metody zkoumání
Jakým způsobem máme hledat odpověď na centrální praktickou otázku? Různých dílčích nabízejících se metod není málo. Pro přehlednost je vhodné rozčlenit si je do základních kategorií, které odpovídají různým zdrojům poznání.
Na nejzákladnější a nejobecnější úrovni můžeme zdroje poznání rozdělit na vnitřní a vnější. Skrze vnější zdroje přichází poznání ze světa, při použití těch vnitřních získáváme poznatky a odpovědi sami, hledáme je takříkajíc v sobě.
Obracíme-li se na vnitřní poznání, znamená to, že centrální praktickou otázku pokládáme sami sobě a sami se snažíme nalézt vlastní odpověď. Využívat při tom můžeme v různé míře různé vnitřní dispozice, zejména tyto:
V kontextu centrální praktické otázky spočívá využití vnějších zdrojů většinou ve zjišťování názorů druhých lidí. (Následujícím výčtem nehodnotím smysluplnost a spolehlivost dílčích konkrétnějších metod vnějšího poznání.)
- ptaní se blízkých a známých
- zjišťování odpovědí autorit (expertů, odborníků, významných osobností, ať již z oblasti vědy, filozofie, náboženství a spirituality apod.)
- zařízení se podle názorů či způsobů jednání převažujících ve všeobecné populaci
- četba svépomocných příruček
- hledání paranormálního či nadpřirozeného vedení (horoskopy a astrologie, výklad karet, prosebná modlitba apod.)
Často se soudí, že právě u otázek týkajících se životní praxe, životního směřování a důležitých rozhodnutí je vhodné používat především poznání vnitřní. Převládá názor, podle kterého by si každý měl tyto otázky zodpovědět sám ze sebe, nenechat se v těchto věcech vést či řídit vnějšími návody. Na druhou stranu však mají lidé silnou potřebu, aby i v těchto důležitých otázkách nějaké vnější vedení získali. Nejefektivnější a nejvíce motivující je jistě situace, kdy jsou důležitá osobní rozhodnutí posvěcena jak našimi vnitřními poznávacími zdroji, tak výsledkem našeho pátrání po nápovědách ve vnějším světě.
Otázka, do jaké míry se spolehnout na vnější zdroje názorů a informací, může být i závislá na kontextu a okolnostech. Vnitřním poznáním zkoumání začíná a může jím i končit - záleží na tom, kolik je vhodné v dané konkrétní situaci věnovat hledání nejvhodnějšího jednání času. Máme-li jej málo, často si vystačíme pouze s rychlou intuitivní odpovědí, tedy s poznáním vnitřním. Naopak máme-li času dost a ve zkoumání otázky jsme ještě moc daleko nepokročili, může být záhodno věnovat velkou část času sběru a zohlednění vnějších dat a informací.
Primární a základní role vnitřního poznání při řešení centrální praktické otázky není pouze populárně převažujícím názorem, ale je potvrzena i pečlivější filozofickou úvahou. Konkrétněji se zároveň ukazuje, že z vnitřních zdrojů poznání můžeme roli výchozí a základní metody připsat obecné intuici.
Naše intuice nám může nabídnout první odpověď a první dojem prakticky na jakoukoliv otázku prakticky ihned. Důvodem pro pečlivější zkoumání je kombinace těchto skutečností:
- centrální praktická otázka je složitá a nelze si myslet, že již máme hotovou odpověď
- dalším zkoumáním lze naši odpověď významně vylepšovat
- centrální praktická otázka je naprosto zásadní, takže má smysl investovat do vylepšování odpovědi hodně úsilí
Fáze zkoumání
Pečlivější postup hledání odpovědi na jakoukoliv otázku lze rozdělit do těchto fází:
- hledání různých možností odpovědi, různých perspektiv, důvodů apod.
- vyhodnocení - výběr odpovědi
- kontinuální vylepšování vlastního názoru souběžně s nacházením nových informací
Hledání možností
Častou chybou je, že člověk zůstane u první odpovědi, která jej napadne, a zakotví se na ní. Při pečlivějším zkoumání je nejprve užitečné shromáždit možných variant odpovědi co nejvíce a získat o nich nějakou představu ještě před tím, než se k jedné z nich přikloníme. To může být v kontextu centrální praktické otázky obtížné či dokonce neproveditelné, počáteční čistou mysl prostou závěrečné odpovědi si lze však v této fázi zkoumání alespoň částečně navozovat.
Vyhodnocení
Přestože z intuice nevyhnutelně musíme vycházet, roli arbitra by mělo v následné fázi plnit pečlivé rozumové zkoumání, racionalita. Nikoliv však slepě. Kromě čistě racionálního vyhodnocení bychom měli sledovat i co nám říká intuitivní pocit a jaké jsou převládající názory mezi experty. V případě nesouladu mezi těmito zdroji poznání je třeba zkoumat, čím je způsoben. Můžeme tak odhalit jak chybu v původním racionálním kalkulu, tak zavádějící druh intuice, tak například nějaké sociologicky zdůvodněné zkreslení ve výpovědích expertů.