Význam otázky
Co máme vlastně na mysli, když centrální praktickou otázku pokládáme? Jinak řečeno, co tato otázka znamená, jaký je její význam?
Nejprve může být užitečné upozornit na rozdíl mezi zcela obecnou a specifickou formou praktického tázání - lidé se ptají, co dělat, typicky když mají nějaký konkrétní problém a chtějí vědět, jak ho vyřešit. Zde však mám oproti tomu na mysli obecnou formu otázky, která chce odpověď budovat systematicky a nezávisle na proměnlivém kontextu.
Význam centrální praktické otázky můžeme dále uchopit jasněji, pokud se nám podaří ji dobře parafrázovat, tedy vyjádřit ji jinými slovy. Lze dojít například k této rozvinuté reformulaci: Jaká z variant jednání, které bych mohl nyní realizovat, pokud bych se tak rozhodl, je nejlepší?
Bylo by vhodné ještě nějak upřesnit či opsat slovo nejlepší? Jednou z možností je uvažovat o tom, z jakého hlediska má nějaké jednání být nejlepší. Tím se dostáváme ke vztahu významu centrální praktické otázky k morálce a racionalitě. Význam, který mám na mysli, je nicméně ještě základnější a nemůže být svázán ani jedním z těchto dvou pojmů.
Je také třeba uvědomit si limity vyjasňování významu: Obsahu centrální praktické otázky rozumíme přirozeně a intuitivně i bez definice a na tomto základním porozumění lze stavět. Může být pouze vhodné jej v dílčích aspektech vyjasňovat, pokud narazíme na to, že partner v diskusi či adresát sdělení jej v něčem používá jinak.
Jedno důležité upřesnění, které je vhodné dodat přednostně, je toto: Chápání centrální praktické otázky by mělo stát na realistickém pojetí hodnot, kterému jde o to, co je skutečně hodnotné a tedy opravdu hodné našeho úsilí - v protikladu k tomu, co lidé za hodnotné pouze pokládají. V rámci hodnotového realismu jde o hodnoty objektivní, čímž jsou myšleny hodnoty, které existují nezávisle na tom, zda je lidé za hodnotné pokládají či zda o nich vědí. Objektivní hodnoty se tím pádem vyznačují tím, že lidé se mohou ve svých názorech o tom, co je (pro ně) hodnotné, mýlit. Objektivní hodnota bude hodnotou i pokud si budu myslet, že hodnotou není. Nebo symetricky, pro objektivní hodnoty platí, že pokud něco není hodnotné a já si začnu myslet, že je, tak jen touto mou myšlenkou se z dané věci automaticky hodnotná věc nestane.
V této fázi úvahy však jde pouze o to, jak rozumíme příslušným pojmům, nikoliv ještě o rozřešení otázky, zda ve světě existuje něco, co pojmu objektivní hodnoty odpovídá - tedy zda objektivní hodnoty opravdu existují.