Úroveň konkrétnosti jednání: 1 2 3 4 5

Komentář

V řádcích jsou zachyceny varianty jednání a ve sloupcích kritéria či stavy světa, podle kterých se každé jednání hodnotí. V jednotlivých buňkách se pak uvádí, za jak dobré považujeme dané způsoby jednání z hlediska jednotlivých kritérií, respektive za jak dobré je považujeme, pokud platí daný stav světa.

V rámci analýzy je vhodné postupovat od možností, které jsou nejobecnější a nejzákladnější, a ty pak postupně konkretizovat. Proto zachycuje první nejobecnější a zastřešující tabulka spor mezi relativismem a nerelativismem, neboli spor o to, zda lze vůbec říci, že nějaké volby jsou lepší než jiné.

Varianty jednání lze v první fázi jednoduše odvozovat podle stanovených kritérií či možností - v našem případě tedy počínaje jednáním podle nerelativismu a jednáním podle relativismu (či lépe řečeno jednáním ovlivněným relativismem).

Způsoby jednání i kritéria, respektive stavy světa pak můžeme následně konkretizovat.

Finálním cílem, o který vposledku výhradně jde, je jednání, které bude

• co nejlepší v celkovém souhrnném zhodnocení podle všech použitých kritérií či stavů světa
• co nejkonkrétnější (protože čím konkrétnější specifikace, tím jasnější a přímočařeji realizovatelný návod k činnosti).

Zde zachycené specifikace jednání lze zobrazit zobrazit zvýšením úrovně konkrétnosti pod tabulkou.

Pokud nás zajímá nejen výsledek, ale i postup úvah a podrobnější zdůvodňování, budeme chtít sledovat i konkretizace kritérií či stavů světa. Ty zobrazíme vždy kliknutím na název příslušného sloupce.

Kromě jednání, kritérií či možných stavů světa a zhodnocení každého uvedeného jednání podle každého uvedeného stavu světa, vkládáme do analýzy i váhu, které dáváme každému z kritérií. Jde-li o stav světa, je touto váhou pravděpodobnost tohoto stavu světa.

V úvodní tabulce je pravděpodobnost rozdělena takto: 55 % přisuzuji možnosti, že nakonec je úplně jedno, co děláme a jak se rozhodujeme, 45 % ve prospěch možnosti opačné. Toto pravděpodobnostní ohodnocení ilustruje obecný rys, který by měly analýzy teorie rozhodování podle mého názoru mít: jednotlivá ohodnocení by se od sebe neměla příliš dramaticky lišit a velmi často by měla být naopak velmi blízko. To je dáno vysokým stavem nejistoty a nevědomosti, ve kterém se nacházíme. Tato nejistota má však své meze, což nám umožňuje činit příklony spíše k tomu či onomu názoru.

Způsob myšlení, který zde skrze tabulkovou metodu zkouším aplikovat, nejvíc v odborné literatuře rozvinul William MacAskill v rámci konceptu morální nejistoty, viz:

• Normative Uncertainty - MacAskillova dizertační práce k danému tématu
• 80,000 Hours podcast s MacAskillem
• stručné vysvětlení v EA Concepts

Na obecnější úrovni jde o aplikaci teorie rozhodování.