Východisko

Na čem zcela nejzákladnějším ukotvit vlastní myšlení a jednání, u čeho začínat, pokud chceme postupovat maximálně systematicky a pokud si chceme ve věcech udělat pořádek, a to od nejhlubších základů?

Zdůvodňování má své meze, nelze s ním pokračovat donekonečna, a ani nemáme přístup k ničemu, co by mohlo být neproblematicky základem samo o sobě bez dalších důvodů a bez dalšího vysvětlování.

Domnívám se, že v takové situaci se nelze odrazit od ničeho jiného než od holé fakticity, tedy od toho, že vždy již něco nějak děláme, již nějak myslíme, již jsme k dané situaci nějak přistoupili. My totiž fakticky nikdy nezačínáme na zelené louce, ale vždy již s nějakým výchozím rámcem, s nějakými předpoklady apod. Nezbývá nic jiného, než tyto předpoklady rozvíjet, doplňovat či korigovat na základě toho, co již bylo a je v těchto předpokladech přítomno.

Úvahy míříci tímto směrem najdeme u Gadamera (1989, s. 270-272) a Poppera (1991, s. 31-32 a 71), nebo i u pozdního Wittgensteina Filosofických zkoumání, zejména v této větě z paragrafu 217: "Jestliže jsem vyčerpal všechna zdůvodnění, tak nyní narážím na tvrdou skálu a na ní se můj rýč ohýbá. Mám pak sklon říci: Prostě jednám takto". (Wittgenstein 1993, s. 107)

Domyslíme-li tento přístup a aplikujeme-li jej na oblast poznávání a uvažování, lze říci, že východiskem je naše vlastní myšlení, tak jak fakticky existuje v přítomném okamžiku, ve kterém k novému přemýšlení přistupujeme a přicházíme. Toto pojetí jsem popsal a rozvedl v magisterské práci Předvědění jako východisko poznání.

Ideu lze rovněž přiblížit pomocí známé Neurathovy metafory lodi, kterou je třeba přestavovat během plavby. Neurath pomocí tohoto přirovnání stavěl koherentistické pojetí základů poznání proti pojetí fundacionalistickému. Obraz přestavující se lodi vede naše myšlení tím směrem, který mám na mysli, nicméně východisko myšlení musí být hlubší: musí být rámcem či polem, s pomocí kterého můžeme rozsuzovat i epistemologické spory, tedy i spor mezi fundacionalismem a koherentismem. Zastánci obou táborů zdůvodňují a docházejí ke svému názoru na základě nějakých myšlenek a přesvědčení, které nacházejí ve své mysli. Takže myšlenky a přesvědčení, se kterými k uvažování přistupujeme, jsou oním hlubším východiskem, které je nezávislé na řešení sporu mezi koherentismem a fundacionalismem i na řešení podobných epistemologických dilemat.

Přejdu-li od nejspodnějších základů o malý stupeň výše, pak fakticky je součástí mého předvědění názor, že správnou konkretizující výchozí otázkou k dalšímu zkoumání je otázka, co mám dělat.

Literatura

GADAMER, Hans Georg. (1989) Truth and Method. London: Sheed and Ward.

POPPER, Karl Raimund. (1991) Objective knowledge. Oxford: Clarendon Press.

WITTGENSTEIN, Ludwig (1993) Filosofická zkoumání. Praha: Filozofický ústav AV ČR.