S kým diskutovat?

Idealizovaný model

Následující úvaha navazuje na zdůvodnění priority diskuse, konkrétněji na rozlišení dvou klíčových přínosů diskuse - propagace důležitých myšlenek a zlepšování vlastního poznání. Na koho se zaměřit lze vybírat podle obou těchto aspektů.

Aspekt propagace

Nejzjevnější výchozí myšlenka je, že z hlediska propagace je ideální cílit na co nejvlivnější lidi. Právě oni totiž z definice mohou promítnout správné poznání v největší pozitivní změny ve světě. (A obecný prospěch je cílem a předpokladem, na jehož základě nyní uvažuji.) Rozdíly mezi tím, jak velký vliv různí lidé mají, jsou v reálném světě obrovské.

Kde nejvlivnější lidi hledat? Jsou dvě možnosti, z nichž první je očividná na první pohled, druhá méně - jde o skupiny lidí, kteří mají hard (nejmocnější politici, nejbohatší lidé) a soft power (vlivní intelektuálové). Nezdá se mi, že by bylo zřejmé, že druhá skupina je méně vlivná, lehce se spíše přikláním k názoru, že je to naopak - politici se v mnohých rozhodnutích opírají o expertní názory, které vznikají v myslích intelektuální elity. Případně se řídí populárními postoji, jejichž kořeny najdeme zase z hlediska dlouhodobějšího horizontu u významných myslitelů.

Aspekt poznání

Z tohoto hlediska je ideální v co největší míře diskutovat s lidmi, kteří jsou co největšími experty v dané oblasti, s lidmi s co největšími relevantními znalostmi, u nichž se dá zároveň očekávat co nejrozumější a nejpromyšlenější názor. U nich můžeme nejspíše čekat, že změní k lepšímu naši vlastní odpověď na otázku, co dělat.

Syntéza aspektů

Existuje skupina, která je velmi vhodná z hlediska obou dvou aspektů - vlivní intelektuálové. U ostatních skupin v tak velké míře souběh obou aspektů ani zdaleka nenacházíme. Celkově by největší užitek tedy mohl plynout ze zaměření se na ně. Dosáhnout až k nim však často není v praxi reálné či žádoucí - tento idealizovaný model je potřeba doplnit o další souvislosti.

Praktický kompromis

Reálně bude výběr partnerů pro diskusi prakticky vždy určen kompromisem mezi jejich významností a jejich dostupností. Na opačném konci spektra od idealizovaného modelu by byla zásada tohoto typu: Pokud je někdo ideálně dostupný, což znamená, že s ním komunikuji tak jako tak, bylo by nerozumné tuto komunikaci nevyužít i k diskusi v té podobě, k jaké jsem dospěl v rámci úvah o nejlepším jednání.

Potenciálně velmi výhodnou strategií může z hlediska propagace být zacílení na lidi, kteří mají sice malou, ale přesto nezanedbatelnou šanci velmi vlivnými se stát. Jde především o mladé lidi s velkým potenciálem, tedy o mladé lidi, kteří jsou vysoce talentovaní a ideálně i vysoce motivovaní a pracovití. Takto zdůvodněné vědomé a systematické cílení na lidi, kteří mohou mít velký pozitivní vliv, zdůrazňuje i hnutí efektivního altruismu (1, 2, 3). I v prostředí mladých lidí stále platí, že práce několika málo jednotlivců bude mít výrazně větší dopad než aktivita velkého počtu ostatních. Často se mluví o tzv. pravidlu 80/20 - za 80 procent práce či výsledného efektu bude zodpovědná pětina lidí. Nepoměr však může být ještě větší.

Nemělo by se však zapomínat, že zaměření na potenciálně vlivné namísto již zjevně vlivných lidí není nejlepší volba z hlediska idealizovaného modelu. Jde o kompromis daný praktickými ohledy. Jedinou výhodou těch, kteří ještě nejsou vlivní, ale mohou se takovými stát, je jejich výrazně vyšší dostupnost. Proti jsou však zásadní nevýhody. Zaprvé, naše schopnost předvídat, kdo skutečně vykoná něco zvlášť významného, je omezená, třeba i proto, že v reálném světě závisí hodně i na náhodě (srv. 1, 2). A za druhé uplyne jisté množství času, než se potenciálně vlivný člověk stane skutečně vlivným, přičemž takto vzniklé zpoždění může mít dvě nevýhody. Může se stát, že kritické události, které bychom chtěli ovlivnit, se stanou dříve. Ale i pokud v takovém časovém presu nejsme, tak platí, že doba čekání na nové vlivné lidi již je zřejmě vyplněna násobícími se řetězovými pozitivními důsledky užitečných akcí provedených dříve. Primárně bychom tedy mohli chtít mířit na aktuálně vlivné, s tím, že na ostatní můžeme cílit sekundárně jako na pomocné prostředky, jak dosáhnout k mocným, anebo jako druhý plán, pokud se nám zdá, že na aktuálně vlivné jednoduše nemáme jak dosáhnout.

Lidi lze vyhledávat i skrze další, doplňující a jiné charakteristiky, než je talent a píle. Například lze vyjít z toho, že záměrem je diskutovat nikoliv pouze o otázce, jaké jednání je dobré, ale o otázce, jaké jednání je nejlepší. Jinak řečeno, zajímá nás maximalizace hodnoty, nikoliv pouze zisk libovolné pozitivní hodnoty. Nabízí se tedy možnost vyhledávat lidi s maximalizační tendencí, tzv. maximalizátory (jde o specifickou psychologicky podchycenou lidskou vlastnost).

Lidi s vhodným profilem lze často nalézt již uvnitř hnutí efektivního altruismu, lze se tedy možná inspirovat i jeho složením. Jsou zde výrazně nadproporčně zastoupeni ti, kteří studují či studovali informatiku (24 %) a matematiku (16 %). Tomu odpovídá i nejčastější oblast zaměstnání - technologický sektor (14 %). V těchto oborech by tedy teoreticky mohlo být snadnější najít zájemce o daný typ diskuse. Výrazná je zde i dominance mužů - 70 procent. Doporučení cílit tedy primárně na ně by však bylo poněkud kontroverzní, může být naopak spíše potřeba rozdíl vyrovnávat.

Jednoduchou možností je vytipovat si lidi, kteří co nejvíce vyhovují výše uvedeným úvahám, ve skupině těch, se kterými již člověk je v nějakém kontaktu, resp. které zná nějakým způsobem osobně. To výrazně zjednodušuje proces hledání i oslovení.

Přitom je pochopitelně žádoucí vycházet z perspektivy, ke které se v této oblasti dopracovalo hnutí efektivního altruismu (viz např. zde), a z dalších relevantních poznatků, například o tom, jaké druhy schopností jsou nejvíce potřeba.

Vztah idealizovaného modelu a praxe

Jaký je vztah popsaného idealizovaného modelu a pohledu vycházejícího z praktických možností? Vidím dvě základní možnosti:

Idealizovaný model je možné odhodit a nahradit jej praktickou perspektivou, protože na potenciálně nejhodnotnější cílové skupiny nemohu dosáhnout či by to ani nebyl strategicky dobrý krok.
Komunikace s prakticky dostupnými cílovými skupinami bude prostředkem, který následně v případě naplnění zvášť optimistického scénáře může vytvořit situaci, ve které by byla smysluplně realizovatelná i komunikace s ideální cílovou skupinou.

V případě druhé možnosti by uvažování o idealizovaném modelu bylo podkladem a východiskem i pro práci s prakticky dostupnými cílovými skupinami. Právě druhá možnost se mi aktuálně zdá správnější, protože jakékoliv globální a zásadní úspěchy altruistického hnutí se mohou v konečném důsledku realizovat jen skrze nějakou formu ovlivnění těch nejvlivnějších úrovní světové společnosti.

Z dosavadních úvah též vyplynul důraz na elitní intelektuály jako na skupinu, která má v konečném důsledku největší vliv. Právě rozvedení myšlenek o této skupině by tedy mohlo představit zvlášť vhodnou cestu, jak pokračovat ve vyjasňování řešené problematiky.

Elitní intelektuálové

Pokud by ideální cílovou skupinou pro diskusi byli elitní intelektuálové, jak identifikovat, které konkrétní osobnosti by to měly být? Nabízí se nejrůznější indikátory vlivu a popularity, například citovanost odborných článků nebo množství prodaných knih. Jak ovšem ukazuje historická zkušenost, popularita během života není u intelektuálů dobrým prediktorem budoucího vlivu. Skutečně vlivnými se stávají lidé, kteří poněkud předbíhají dobu. Ten, kdo je nejpopulárnější nyní, spíše vystihuje myšlení současnosti, vliv však budou mít nejvíce ti, kteří jsou nejdále v prozkoumávání myšlenek nových, myšlenek zítřka.

Jak odhadnout, kdo je dnes nejdále ve stavbě pokrokových myšlenek, kterým patří budoucnost? Tato otázka se překrývá s otázkou, o kterých myslitelích si myslím, že jsou nejblíže pravdě a mají příslušnou úvahavou cestu nejpečlivěji zmapovanou. Není jiná možnost, než vycházet zde na základní úrovni z vlastních názorů na základní problémy a podle toho odhadnout, koho mám pokládat za lidi směřující správným směrem.

Pro otázku, co dělat, byli by to dle mého soudu lidé navazující na Dereka Parfita a rozvíjející jeho filozofii a filozofický styl. Pro užší otázku, co dělat s ohledem na obecný prospěch, by to byli klíčoví představitelé efektivního altruismu. Zprvu se může zdát, že diskuse vedená z pozic efektivního altruismu musí být zaměřená na lidi vně tohoto hnutí. To však vůbec není nutné, stejně tak může být lepší přispívat k diskusi interní - k čemuž se aktuálně dokonce přikláním. Je to i v souladu s do značné míry opatrným přístupem k šíření vlastního hnutí, který významní lidé v čele efektivního altruismu aktuálně razí.

Obava, že elitní intelektuálové jsou nedostupní, není myslím úplně přesná. Může být relativně obtížné dostat se do komunikace se slavnými intelektuály, avšak ti, u kterých bych odhadoval, že budou ještě významnější, avšak spíše až v pozdějším čase, mohou být často překvapivě dostupní. Větší riziko je tedy asi v tom, že by je naše komunikace spíše jen mohla obrat o čas, který by mohli využít lépe. Jsou však možnosti, jak se tomuto riziku vyhnout:

dát si velkou práci s přípravou obsahu komunikace, ideálně v kooperaci s dalšími lidmi
optimalizovat i na stručnost komunikovaného obsahu
komunikovat takovým způsobem, ve kterém adresát může danému sdělení věnovat jen minimum času, pokud jej nebude považovat za přínosný

Navazující témata

Otázku, s kým diskutovat, je třeba řešit paralelně s otázkami jak a o čem.