Od propagace k diskusi
Stručné shrnutí
Předpokladem zde popsaného myšlenkového kroku je přijetí předchozích úvah, které jako zvlášť dobrý způsob jednání identifikovaly snahu o propagaci nějaké užitečné myšlenky či způsobu jednání. Podrobnější promýšlení konceptu propagace následně naznačuje, že zřejmě existuje ještě lepší a vhodnější nástroj a koncept, kterým je podpora kvalitní, konstruktivní a kooperativní, motivačně orientované diskuse o otázce, co je nejlepší dělat.
Zdůvodnění zní ve stručnosti asi takto: I pokud by šlo jen o samotnou propagaci, diskuse je jedním z nejlepších nástrojů. Diskuse však narozdíl od jiných přímočařeji pojatých způsobů ovlivňování druhých přináší další významné dodatečné výhody (jde tedy o aplikaci strategie průniků vyplývající z teorie rozhodování).
Opírám se přitom i o předpoklad, že nejsilnějším prostředkem k ovlivňování druhých jsou nakonec v dlouhodobějším horizontu logické a pádné argumenty.
Všechny tyto body podrobněji rozvádím níže, nejprve však je třeba lépe vyjasnit, co si pod pojmem diskuse představuji a jak se taková diskuse v praxi od propagace odlišuje.
Zřejmě nejvýznamnější rozdíl je v tom, že propagace je primárně jednosměrným druhem komunikace, zatímco diskuse je primárně obousměrná. Diskusi lze zahajovat dvojím způsobem: buď první strana předloží nějaké své stanovisko a čeká na vyjádření druhé strany, anebo je prvním krokem otázka - někdo je někým žádán o vydání nějakého stanoviska. V případě prvního způsobu se začátek komunikace může velmi podobat propagaci. Rozdíl je v mentálním naladění mluvčího a v typickém způsobu pokračování. Jde-li o diskusi, první strana čeká na reakci a poctivě a upřímně se jí zabývá jako něčím, co může pozměnit její názory na dané téma. Od propagace očekáváme pouze to, že se nám podaří někomu něco předat, v diskusi je srovnatelně důležité i očekávání, že komunikace povede ke zlepšování našeho vlastního poznání.
Síla argumentů
V rámci propagace v zájmu obecného dobra nám jde o to, abychom zvýšili míru, v jaké lidé dělají něco, co považujeme za prospěšné.
To lze dělat dvěma způsoby - buď tak, že se snažíme o to, aby lidé měnili svá přesvědčení a přibližovali se tím k názoru, že něco je žádoucí. Anebo tak, že se snažíme zvýšit motivaci lidí jinak než skrze změny systému jejich přesvědčení - například prostřednictvím emočně lákavého vykreslení nějakého způsobu činnosti. Domnívám se, že v dlouhodobější perspektivě bude účinnější první metoda, protože pokud lidé poznají nějakou novou souvislost, získají nové poznatky nebo pochopí nové argumenty, jde o daleko stálejší a stabilnější změnu, než jaká může vzniknout skrze pouhé zvyšování motivace.
Ale i samotné názorové posuny lze vyvolávat dvojím způsobem: jak šířením korektních argumentů, tak skrze rétoriku a emoční působení. Opět podle mého soudu platí, že dlouhodoběji je účinnější metoda korektních a pádných argumentů. Není pravdou, že argumenty na lidi nepůsobí - mnohdy ano, byť tento proces nemusí být rychlý a přímočarý. U schopných a talentovaných, kteří nás zajímají především, lze smysl pro následování správné argumentace navíc očekávat spíše než u průměrného člověka. Navíc správné důvody jsou nakonec tím jediným, co může legitimně zakládat přednost jednoho způsobu jednání nad druhým.
Právě s intelektuálně poctivým aspektem ovlivňování je diskuse primárně spojena, takže větší moc tohoto aspektu je dílčí podporou ve prospěch diskuse jako vhodné metody propagace. Ještě důležitější je však zřejmě následující část.
Diskuse jako způsob propagace
Pokud k někomu přistupujeme tak, že jej chceme pouze o něčem přesvědčit, a pokud je tento náš záměr druhému více či méně zřejmý, často to nedělá dobrý dojem. Tento přístup naopak asociuje manipulaci, nedostatek respektu a může se tudíž snadno stát kontraproduktivním. Je tedy dobré se mu nějak vyhnout.
Jednou z možností je řídit se podle pravidla: Nepřesvědčuj, pouze nabídni. Anebo podle strategie: nepřesvědčuj, jen vysvětluj. Tyto varianty odbourávají nevýhody přesvědčování tím, že o přesvědčování usilují v méně intenzivní míře. (Stále je tam nicméně přítomno, protože i nabídku či vysvětlení budeme nejspíš vždy chtít formulovat tak, aby zněly co nejpřesvědčivěji.) Na druhou stranu tím zároveň eliminujeme i pozitivní věci, které mohou být v přesvědčování skryty - mám na mysli větší vystavení argumentům a předložení těch důvodů, které jsou nejvíce relevantní vzhledem k pozici druhého. Tyto pozitiva vznikají tím, že diskuse je opakovanou výměnou argumentů a protiargumentů spíše než jen jednorázovým předložením argumentů.
Situace, v níž je přesvědčování pokládáno za férové a působí v pořádku, je rovnocenná diskuse, ve které je člověk připraven nechat se sám inspirovat či přesvědčit něčím, co říká druhý, a to ideálně stejnou měrou, s jakou chce přesvědčit druhého o tom, co sám zatím považuje za nejlepší. Pokud se podaří navodit tomu odpovídající atmosféru konstruktivní diskuse, může to být jedním z nejlepších způsobů pro šíření myšlenek, které bychom chtěli propagovat.
To by mohlo někoho nasměřovat ke kacířské myšlence, že dobré je vzbudit dojem, že nám jde o rovnocennou diskusi, zatímco jediné, co máme na mysli, je propagace vlastních názorů. Tato úvaha naštěstí zdá se není správná. Zaprvé, lidská schopnost vytvořit zdání skutečně upřímného a férového komunikačního prostředí skrze přetvářku je omezená, takže je lepší vytyčit si cíl upřímného zaměření se na rovnocennou diskusi rovnou. Ale za druhé a především jsou zde dodatečné přínosy poctivě zamýšlené diskuse.
Přínos diskuse: poznání pro obě strany
Kdykoliv my sami v komunikaci na základě nově získaných poznatků změníme na něco vlastní názor, jde symetricky o stejně významný posun k lepšímu, jako když se nám podaří někoho přesvědčit o něčem rozumném, v čem jsme měli lepší argumenty my. Pokud jsme však v mentálním nastavení dělání propagace, spíše tím přispíváme k upevňování vlastních názorů a omezujeme naši schopnost nacházet podněty pro vylepšování vlastního stanoviska. Naopak v rámci úsilí o kvalitní diskusi je naším úkolem tuto schopnost aktivně používat a trénovat.
Vysvětlení, nabídka bez přehnaného přesvědčování a konstruktivní diskuse se mi zdají být z hlediska propagace přibližně stejně dobré. Ale konstruktivní diskuse výrazně předčí pouhé nabízení, pokud je kritériem zlepšování našich vlastních názorů.
Potenciální námitkou proti diskusi je její očekávaná vysoká časová náročnost - zatímco s nabídkou může být člověk hotov velmi rychle. Ovšem na druhou stranu i v rámci snahy o kvalitní diskutování si člověk může svobodně volit, ve které fázi se mu ta která dílčí diskuse s konkrétními lidmi či konkrétním člověkem zdá již příliš neproduktivní a kdy ji tedy nebude již dále rozvíjet.
Přínosy diskuse v rámci vzdálenějších vlivů komunikace
Další výhody diskuse vyjdou najevo, pokud chceme potenciál vzájemného ovlivňování mezi lidmi využít maximálně a neoptimalizujeme jen na ovlivnění lidí, se kterými bezprostředně komunikujeme, ale chceme zvyšovat šanci vzniku nějaké řetězové reakce, v rámci které mohou být potenciálně nepřímo ovlivněni i další lidé, se kterými my sami vůbec přímo nekomunikujeme. V případě propagace vede tato myšlenka při plném domyšlení ke konceptu "propagace propagace". Tento nástroj může být velmi mocný, ale působí podivně. Oproti tomu diskuse diskuse (diskuse o větší potřebě diskuse), zní výrazně přijatelněji.
Navíc naším ideálním cílem evidentně není jen to, aby lidé propagovali užitečné myšlenky, ale stejně tak aby byli kontinuálně schopni sami jiné užitečné myšlenky přejímat. Dlouhodobě více prospěšné je nahradit cíl posunovat lidi směrem k tomu, co my považujeme za prospěšné, za lepší obecnější cíl: posunovat lidi směrem k tomu, aby zlepšovali své názory ohledně toho, co je prospěšné, resp. co by měli dělat. Pokud takové vylepšování nakonec nevede k tomu, co my považujeme za prospěšné, vůbec to pochopitelně nevadí, protože i nám má jít pouze o to, co je skutečně prospěšné, i pokud se to nekryje s našimi současnými názory na prospěšnost. Podporovat lidi, aby zlepšovali své názory o tom, co je nejlepší dělat, lze více způsoby, šíření myšlenky konstruktivní, nikoliv nepřátelské diskuse však mezi nimi patří k těm nejlepším.
Navazující otázky
Považujeme-li prioritu diskuse za dobře zdůvodněnou, jsou cestou k další konkretizaci tři navazující otázky: