Pravděpodobnostní odhady

Zásadním vstupem do rozhodovací tabulky jsou pravděpodobnosti jednotlivých stavů světa. Tyto pravděpodobnosti určují váhu, kterou tomu kterému možnému stavu světa při rozhodování přisuzujeme. Stavy světa se od sebe neliší pouze například co se týče různých scénářů budoucího vývoje, ale i skrze pravdivost či nepravdivost různých pragmaticky relevantních filozofických teorií (viz MacAskill 2014). Musíme se tedy pokoušet o odhady pravděpodobností všech těchto složek stavů světa. Aplikace teorie rozhodování klade tudíž velmi významné a náročné úkoly na epistemologii - nestačí nám pouze tradiční epistemologické metody pro jednoduché binární určování, zda považovat nějaké tvrzení za pravdivé či nikoliv, musíme přecházet k otázce míry důvěryhodnosti tvrzení, tedy k určování pravděpodobností (srv. Leitgeb 2017). K tomuto účelu můžeme využívat různé nástroje - metody pravděpodobnostního odhadu.

Metody

• Prosté vyjádření míry naší subjektivní jistoty: Nejjednodušší a nejrychlejší způsob je prostě číselně vyjádřit vlastní subjektivní míru pochybnosti či jistoty. Nevíme-li si s takovým odhadem rady, můžeme si představit sami sebe v situaci, kdy bychom si měli na pravdivost daného tvrzení sázet. Pokud bychom v případě výhry obdrželi 1000 korun, jakou maximální částku bychom měli být ochotni za možnost vsadit si zaplatit? Pokud by tato částka měla hodnotu například 900 korun, lze to interpretovat i tak, že danému tvrzení přisuzujeme přibližně 90% pravděpodobnost.
• Princip indiference
• Kontrola konzistence - úprava subjektivních pravděpodobností tak, aby byly zachovány jejich vzájemné matematické vztahy, konkrétněji:
  • Sepsání úplného souboru navzájem se vylučujících tvrzení a zajištění součtu jejich pravděpodobností ve výši 100 %.
  • Analýza předpokladů - shromáždění předpokladů pravdivosti daného tvrzení a ohodnocení pravděpodobnosti jejich konjunkce
  • Započítávání důvodů - sledování vlivu důvodů a důkazů na pravděpodobnost závěru, nejlépe pomocí Bayesova vzorce
• Zapojení klasických frekventistických metod tam, kde je to možné
• Odvozování pravděpodobností podle míry, do jaké je dané tvrzení zastáváno mezi odborníky, případně i v rámci všeobecného mínění
• Průměrování a vážené průměrování různých odlišných metod pro výpočet pravděpodobností: Může se velmi dobře stát, že pro řešení určité problematiky se nabízí více různých způsobů kvantifikace či soupeřících metod výpočtu, mezi nimiž nedokážeme dobře rozhodnout. Nic nám v takovém případě nebrání zpracovat tyto způsoby paralelně a výsledek pak získat zprůměrováním či váženým zprůměrováním takto získaných dílčích výsledků.

Literatura

COHEN, Laurenc Jonathan. (1989) The Philosophy of Induction and Probability. Oxford: Clarendon Press.

HACKING, Ian. (2001) An Introduction to Probability and Inductive Logic. Cambridge University Press.

LEITGEB, Hannes. (2017) The Stability of Belief (How Rational Belief Coheres with Probability). Oxford University Press.

MACASKILL, William (2014). Normative Uncertainty. Diss. University of Oxford.

ROSENKRANTZ, Roger D. (1981) Foundations and Applications of Inductive Probability. Atascadero, CA: Ridgeview Publishing.