Kritéria expertnosti
Pokud již přistoupíme na to, že stanovisko expertů by mělo být velmi důležité, přichází otázka, jak tu nejvíce autoritativní skupinu těch nejlepších expertů identifikovat. Jaké podmínky musí lidé splňovat, aby byli co nejlepšími experty?
Správná specializace. Musí řešit právě tu problematiku, která nás zajímá. Expert byť i jen na mírně odlišnou přestože příbuznou otázku již není tím, koho hledáme.
Informovanost. Příslušní experti musí být vysoce vzdělaní, zkušení, sečtělí, musí znát co nejvíce faktů, argumentů, relevantních aspektů problematiky, a musí své vzdělání neustále rozšiřovat, to znamená kontinuálně se informovat i o těch nejaktuálnějších věcech, které jsou pro oblast jejich expertízy důležité. Tento požadavek zužuje naše hledání zdá se na lidi z intelektuálního a akademického prostředí, protože právě ti věnují dosažení tohoto kritéria dostatek času. Navíc v akademickém prostředí je vyžadováno, aby byl expert dobře seznámen s názory ostatních expertů ve svém oboru. Nutnost dobré informovanosti je dána i tím, že publikující experti jsou podrobováni neustálé kritice svých kolegů.
Inteligence. Musí být vysoce inteligentní, musí prokázat schopnost analyzovat a řešit otázky. I tento požadavek je dobře splněn v akademickém prostředí, kde se do pozic expertů dostávají ti, kteří mají k řešení otázek zvlášť talent a kteří jsou velmi nadprůměrně inteligentní. Navíc hierarchie expertů v akademickém prostředí je určena tím, jak kvalitní a smysluplné odborné texty je schopen ten který odborník produkovat.
Kolektivní práce. Skutečně nejkvalitnějším zdrojem nemůže být jeden osamělý expert, nýbrž široká skupina expertů, kteří svoje stanovisko rozpracovávají kolektivně a navzájem se korigují. Jeden, byť velmi nadaný jedinec, se může jednodušeji dopustit chyby, jeho názor může být zkreslen nějakým jeho osobním dílčím nedostatkem. Akademické prostředí tento požadavek opět docela dobře zajišťuje. Expertním zdrojem je zde v podstatě nadnárodně fungující komunita expertů, kteří spolu komunikují v anglickém jazyce na mezinárodních konferencích, v prestižních odborných časopisech, na nejprestižnějších univerzitách, které tvoří mimořádně podnětné a intelektuálně stimulující prostředí. Toto kritérium lze vyjádřit i tak, že experta poznáme i podle toho, jak moc vysoce je ceněn a hodnocen svými kolegy.
Otevřenost. Nejlepší experti musí být navíc intelektuálně poctiví, nedogmatičtí, otevření novým myšlenkám. Tento požadavek již zřejmě tak dobře jako ty předchozí v akademickém prostřední zajišťován není, i když velkou pozitivní roli zde hraje nutnost čelit kritice nesouhlasících oponentů. Přece jen dochází do značné míry k tomu, že experti svůj závěr ohýbají směrem k určitému stanovisku - mají nějaká silná přesvědčení, na kterých osobně lpí a nejsou tak otevření vůči námitkám proti nim.
Vysoká motivace. Stěží bude mít nejpromyšlenější a nejpropracovanější názor ten, koho problematika nakonec zas až tak moc nezajímá. Ideální expert je do svého tématu zapálen a bude se mu věnovat nejen v práci, ale pořád jako své vášni.
Správná motivace. Nestačí vysoká motivace, ale musí jít o motivaci správného druhu - musí směřovat pokud možno především k dosažení toho nejkvalitnějšího stanoviska, nikoliv k obhájení nějakého konkrétního již vytvořeného názoru, se kterým expert sympatizuje. Mluvíme zde o zálibě v nekompromisní intelektuální poctivosti a nekompromisní profesionalitě. Bohužel toto v akademickém prostředí často neplatí - odborníci mívají i jinou agendu, stávají se navíc ještě aktivisty bojujícími za nějakou stranu. Nebo mohou ohýbat své myšlení tak, aby jejich článek či kniha byly více v souladu s tím, co je ve společnosti požadováno.