Námitky proti přednosti expertů

Zastánce klasického stanoviska hájícího přednost vlastního názoru by proti primátu expertů mohl postavit následující námitky - ke každé z nich je uvedena možná protireakce. Hlavní námitku jsem však již předestřil a diskutoval v hlavním textu.

Námitka: Lidé jsou vysoce individuální a originální, takže nelze sázet na obecně vymýšlená a sepisovaná doporučení. Neexistuje obecný návod na to, jak žít. Každý člověk je jiný a nachází se v jiné situaci, takže pro každého bude vhodné a rozumné něco jiného. A na takto individuální odpověď může pochopitelně nejlépe přijít vždy jen člověk sám. Experti nikdy nemohou znát tu konkrétní situaci.

Odpověď: Jsme sice individuální, ale v základu toho máme jakožto lidé rovněž mnoho společného, v obecných rysech se nacházíme ve stejné situaci. Základní část řešení otázky by tedy měla být pro všechny z nás stejná, odlišnosti by se měly nacházet až v konkrétnějších upřesněních a detailech. Některé způsoby jednání by mohly být racionální pro všechny, jiné zase pro nikoho. Experti sami si pochopitelně nemyslí, že by mohli uvést konkrétní správné řešení pro každou konkrétní situaci. Na druhou stranu jejich doporučení mohou být specifikována pro různé podmínky - mohou bez problémů říkat, že v určitém druhu situace je vhodný určitý postup a v jiném zase postup úplně jiný.

Námitka: Experti se sami neshodnou, a tudíž nám vlastně nic neříkají.

Odpověď: Tato námitka nemusí být rozhodující, protože stačí, když jeden expertní tábor získá (třeba i jen mírnou) převahu (například co se týče počtu a kreditu jednotlivých expertů), a tím učiní příslušný názor věrohodnějším, než jsou jeho alternativy. Je nicméně pravdou, že určit, k čemu se vlastně co se centrální praktické otázky experti přiklánějí, je vcelku obtížné.

Námitka: Experti si často vytvoří vlastní zcestný svět, ve kterém se zcela odchýlí od rozumného uvažování. Lepší je tedy dát na vlastní zdravý selský rozum.

Odpověď: Toto nebezpečí expertům jistě hrozí, na druhou stranu bychom přece nechtěli říci, že to, když se někdo stane na něco expertem, jeho šanci na správný názor v dané věci sníží. I nadále platí, že expertnost k pravdě spíše přibližuje, a tím trvá i přednost expertů ve věci poznávání.

Námitka: Experti často produkují jen teorii bez praxe, teorii, která v praxi nefunguje.

Odpověď: Tato námitka není kritikou názoru o přednosti expertů, může se však týkat podotázky, které konkrétní lidi budeme za experty považovat. Kdokoliv si do své představy o ideálním expertovi může s vysokou prioritou vložit požadavek bohatých zkušeností z praxe v daném oboru, či požadavek, aby byli experti svou minulostí spíše praktiky než akademiky.

Námitka: Náš vlastní mozek a vlastní intuice jsou na odhadování toho, jaké směřování nám osobně přinese nejvíce dobra, již velmi dobře vyladěné, a umělé přidávání vnějších pravidel tedy vnitřní rozhodnutí buď nevylepší, nebo spíše zhorší.

Odpověď: Tento důvod zdá se využívá odkazu na evoluci. Zaprvé však musí být nejprve rozhodnuto, zda cíle, které nám vštípila evoluce, jsou hodné pokračování. A za druhé je možné odpovědět, že i naše tendence hledat odpovědi ve vnějším světě, u druhých a u autorit musí přece taktéž být podložená evolučně. Pak by mělo být možné stejným způsobem argumentovat i v její prospěch.

Námitka: Důležitým faktorem, který je třeba započítat do řešení otázky, co dělat, jsou naše pocity, které poznáme právě jen my sami na základě vnitřního poznání.

Odpověď: Nejprve musí být rozhodnuto, jak velkou váhu při rozhodování mají mít pocity a jakou rozum. Má-li rozum velkou váhu, a já již dříve argumentoval, že ano, pak by velkou váhu měla mít i autorita druhých lidí, protože rozumové závěry by měly platit intersubjektivně.

Námitka: Vize o nadvládě expertů nebezpečně zavání hrozícím totalitarismem.

Odpověď: Tuto námitku lze umírnit především dobrovolností, s jakou by se jednotlivci podle expertních životních drah i podrobnějších návodů řídili. Navíc mezi tvrzením, že nějaké jednání je nejlepší, a tvrzením, že je správné nutit k tomuto jednání ostatní, je docela velký předěl. Naopak výhoda pro společnost, v níž by byla orientace podle expertů převládajícím přístupem, by spočívala v eliminaci soupeřících táborů, které v současné společnosti vytvářejí nemalé napětí. Členové těchto táborů by pak místo sporů měli raději následovat to, co převáží mezi experty na daný problém, a tím by automaticky docházelo ke sjednocování, ke společenské jednotě. A konečně, i kdyby společnost, kde by názor o přední roli expertů převládl, byla příliš nebezpečná, neznamená to, že pro jednotlivce by nemohlo jít o nejlepší cestu k pravdě.