Složitost problému

Co se stane, když se na centrální praktickou otázku člověk podívá bez předsudků a neomezuje možné odpovědi jen na několik málo možností, na které je zvyklý či ke kterým by si sám přál, aby ho zkoumání dovedlo? Zjistí, že stojí před nespočtem variant toho, co a z jakých důvodů lze dělat. Bez dobře promyšlené vlastní praktické filozofie je nemožné, aby se člověk v této v podstatě nekonečné spleti možností nějak zorientoval. A bývá to dost obtížné i tehdy, pokud si již člověk skrze nějakou praktickou filozofii ono množství možných odpovědí alespoň nějak omezil, pokud si již vytyčil alespoň hrubý směr.

Paralýza vyvolaná množstvím možností je doložená i vědecky pomocí psychologických experimentů. Když lidem například v obchodě nabídli na výběr z 24 možností lehce odlišných druhů zboží, koupilo výrobek jen 3 procenta lidí, zatímco když výběr sestával jen ze 6 z těchto možností, nakoupila celá třetina. Co tedy teprve může vzniknout, když si člověk uvědomí, že možností jednání není jen dvacet ani jen padesát, ale prakticky nespočet?

K tomu všemu připočtěme, že řešením centrální praktické otázky se člověk dostává do sféry filozofických problémů. A je třeba říci, že tyto problémy jsou často opravdu značně složité a obtížně rozhodnutelné. Strach z této obtížnosti ještě posiluje dnešní silný vliv relativismu, podle kterého jsou otázky praktické filozofie dokonce zcela nerozhodnutelné. Lidé se pak daleko více obávají, že zkoumání centrální praktické otázky by je k ničemu pozitivnímu nepřivedlo a vedlo by pouze k silnému znejistění.