Maximalismus a neklasická teorie rozhodování

Důvody pro maximalismus za předpokladu neklasické teorie rozhodování

Jaká je pravděpodobnost, že NTR vede k maximalismu, pokud k němu nevede KTR? Domnívám se, že tuto pravděpodobnost můžeme (se zaokrouhlením) prohlásit za nulovou. Maximalismus je daleko snazší hájit s předpokladem KTR, než bez něj. Pokud k maximalismu nevede ani KTR, není důvod předpokládat, že by to u NTR bylo jiné. Je to podobné, jako kdybychom se ptali, s jakou pravděpodobností zvládnu vyhrát závod s nenamazanými lyžemi, když vím, že s namazanými lyžemi jej vyhrát nedokážu.

To znamená, že aby bylo možné dojít v rámci NTR k maximalismu, musí k němu zároveň docházet i KTR. To znamená, musí být neplatné všechny námitky uváděné v diskusi o maximalismu jako důsledku KTR. Že tomu tak skutečně je, jsem ohodnotil pravděpodobností 80 %. Za tohoto předpokladu teprve vzniká otázka, zda NTR k maximalismu vede také (stejně jako KTR), anebo nikoliv. Domnívám se, že odpověď je nerozhodná, dávající stejnou šanci oběma řešením. To by znamenalo, že z výše zmíněné 80% možnosti připadne polovina pravděpodobnosti variantě, že NTR k maximalismu vede. Spojení NTR a maximalismu by tak ze zkoumání vyšlo se 40% pravděpodobností. Proč je vhodné oněch 80 % rozdělit nerozhodně na poloviny, spíše než abychom znevýhodnili maximalismus, nyní zdůvodním.

1) Pokud předpokládáme, že nejracionálnější variantou teorie rozhodování je některá z NTR, není vůbec jasné, jaká z nich by to měla být - jak velká by měla být její averze k riziku apod. Můžeme říci, že teoreticky je tato oblast dosud téměř neprobádaná a teoretici se do stanovování nejrozumnější NTR prakticky nepouštějí. Dokud se v této oblasti neposuneme vpřed a nebudeme mít jasno, jak naše NTR přesně vypadá, lze jen stěží říci, zda lze skutečně ohled na nekonečné hodnoty logicky přijatelným způsobem vyškrtnout a jak malé pravděpodobnosti by musely být s nekonečnými hodnotami spojeny, aby maximalismus ztratil svou převahu. Tento stav hovoří ve prospěch nerozhodného polovičního odhadu platnosti maximalismu za předpokladu správnosti NTR a neplatnosti námitek zmíněných v diskusi o KTR a maximalismu. Je totiž zřejmé, že i každá NTR bude muset nějak zohlednit skutečnost, že se zvyšováním hodnot, o které jde, musí stoupat i riziko, které bychom měli být ochotni podstoupit.

2) Jedním z mála vodítek, které nám po odmítnutí KTR zůstanou pro konstrukci nejrozumnější NTR, je to, jak lidé na situace vysokých hodnot užitku a malých pravděpodobností fakticky reagují. Paradoxně však bylo zjištěno, že lidé v těchto situacích zohledňují extrémně velké nepravděpodobné zisky (loterie) či ztráty (málo frekventovaná zdravotní rizika) ještě více, než by radila KTR (viz např. Kahneman 2011).

3) O nekonečných hodnotách mluví velká část důležitých světových náboženství. Můžeme s nimi nesouhlasit, ale je otázka, jak jisti si můžeme být, je-li náš názor v protikladu k tak rozšířenému a tradičnímu názoru. Příliš velká jistota v této věci by byla přílišnou intelektuální sebejistotou a nadřazeností, která by sama byla v rozporu s našimi poznatky o nedokonalosti našich kognitivních schopností. Pravděpodobnosti spjaté s nekonečnými hodnotami nelze tedy považovat za extrémně malé. Do jaké míry může kritik maximalismu tyto pravděpodobnosti stlačovat směrem k nule a do jaké již nikoliv, lze zhodnotit třeba na příkladu strukturovaného odhadu pravděpodobnosti křesťanství (viz vysvětlení úvahy a příslušná excelová tabulka) či na příkladech pokusů o kvantifikaci pravděpodobnosti duchovního obrazu světa obecně (viz excelová tabulka první a druhá).

Literatura

KAHNEMAN, Daniel. (2011) Myšlení - rychlé a pomalé. Brno: Jan Melvil Publishing.