Maximalismus a klasická teorie rozhodování

Proč se domnívám, že pokud je správná klasická teorie rozhodování, pak je správná i filozofie maximalismu? A dokonce že tomuto názoru, lze přisoudit vysokou, přibližně 80% jistotu?

Důvody pro maximalismus za předpokladu klasické teorie rozhodování

KTR k maximalismu vede značně přímo, tak přímo, že by bylo možné pochybovat, zda odhad p(M|KTR) ≈ 0,8 není ještě příliš nízký. Orientace podle teoreticko-rozhodovacích úvah, čili podle logiky věci samotné, by skutečně zřejmě vedla ke zvýšení odhadu. Od tohoto kroku mě však odrazuje za prvé obecnější skepse k možnostem lidského poznání a tudíž k přisuzování jakýchkoliv vysokých pravděpodobností u filozofických otázek, a za druhé respekt k faktické skutečnosti, že existuje nemalé množství odborných článků, které se snaží maximalistické důsledky KTR popřít. Tyto články se však většinou omezují jen na ty aspekty problematiky, které spojení maximalismu s KTR komplikují. Tyto komplikace sice vyžadují konkretizaci toho, jak se KTR a obecně praktické myšlení ve sféře extrémních hodnot chovají, nemohou však spojení maximalismu s KTR narušit.

Hlavní důvod pro maximalismus za předpokladu KTR lze vysvětlit následovně: Mějme seznam obsahující varianty jednání, přičemž u každého jednání jsou uvedeny možné důsledky, ke kterým daná akce může vést - konkrétně jejich hodnoty a pravděpodobnosti dosažení při provedení příslušné akce. Ve formě tabulky jde o standardní nástroj teorie rozhodování.

Objeví-li se někde v této tabulce nekonečná hodnota, pak může lehce převážit jakékoliv jiné konečné hodnoty, jelikož nekonečný užitek násobený jakoukoliv pravděpodobností, která není nulová nebo infinitezimální (infinitezimální číslo je běžné číslo lomené nekonečnem), se vždy rovná nekonečnému očekávanému užitku. Nekonečný očekávaný užitek může být vyrovnán či přebit jedině jiným nekonečným očekávaným užitkem, takže celé rozhodování se pak již řídí především podle nekonečných hodnot a tedy podle maximalismu.

Techničtější detaily doplňující tuto základní úvahu ukazují, proč právě popsaný argument není vyvrácen žádnou z možných námitek proti němu.