Kahneman: Myšlení - rychlé a pomalé

Kahneman mluví o dvou základních modech našeho rozhodování a usuzování, které nazývá Systém 1 a Systém 2. Systém 1, o kterém lze mluvit též jako o rychlém myšlení či intuici, se zaměřuje na co nejrychlejší reakci a je schopen poskytnout ji prakticky na jakoukoliv otázku. Pracuje rychle, automaticky, bez naší vědomé kontroly a s minimem úsilí. Systém 2 je pomalé myšlení, které je pracné, namáhavé, vyžaduje soustředění na vědomé provádění určitých mentálních kroků, které jsou pro daný kognitivní úkol potřeba. 

Kahneman se soustředí na hledání chyb, které má naše schopnost rychlého myšlení tendenci opakovaně dělat. V tomto je obhájcem pečlivého racionálního pomalého myšlení, které umožňuje příslušné chyby napravovat, byť je tato sebekontrola pro nás mnohdy velmi obtížná.

V mnoha ohledech má totiž fakticky navrch Systém 1. Například jednou z jeho funkcí je i určení, kdy je třeba nějaký problém podrobit pečlivějšímu zvážení v rámci Systému 2 a kdy nikoliv. Pečlivější racionální úvaha tedy může být použita jedině tehdy, pokud součástí našich rychlých reakcí bude i nápad pečlivější uvažování zahájit a pokud bude tento nápad Systémem 1 schválen. Můžeme doplnit, že tato závislost na  Systému 1 neplatí jen obecně pro racionalitu Systému 2, nýbrž i pro použití jakékoliv jiné metody.

I Kahneman jakožto hlavní „hledač“ chyb intuitivního myšlení nicméně uznává: "Jak proplouváme svými životy, obvykle si dovolujeme řídit se svými dojmy a pocity; důvěra, kterou máme ve své intuitivní názory a preference, většinou bývá oprávněná." (2011, s. 10) Prohlásil též, že intuice je většinou obdivuhodně přesná.

Stále však zůstává velmi rozsáhlá oblast problémů, ve kterých to neplatí. Intuice zde chybuje. Můžeme přitom rozlišit a detailněji prozkoumat několik způsobů kritiky výsledků našich intuitivních soudů:

Vyhodnocení

Věda popsala jak případy výborného fungování intuice, tak případy jejího selhávání. Velmi užitečná by tedy byla schopnost rozlišovat, kdy máme očekávat to první a kdy to druhé. Takové rozlišení máme naštěstí - do značné míry právě i díky Kahnemanovi - již k dispozici.

Intuice funguje dobře tehdy, pokud jde o problémy, o kterých již náš mozek stihl načerpat dost informací (zkušenosti) o tom, jaké postupy či řešení byly správné či vhodné v minulosti. K tomu dochází, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

  • s danou problematikou má člověk dlouhodobé zkušenosti

  • během této doby dostával neustále rychlou a častou zpětnou vazbu o správnosti svého rozhodování

  • daná oblast funguje podle nějakých odhalitelných zákonitostí, které se lidský mozek může intuitivně naučit zpracovávat

Pokud tyto podmínky splněny nejsou, intuice je naopak nespolehlivá. Na základě práce Daniela Kahnemana a dalších psychologů můžeme též říci, že intuice je uzpůsobena k práci s kauzálními, metaforickými a asociativními souvislostmi, ale má problémy s úlohami statistickými, logickými, matematickými.

Při splnění popsaných podmínek se rozvíji intuice spojená s automatickými činnostmi či expertní intuice. Nejsou-li podmínky splněny, bude intuice fungovat pouze na základě heuristik. Neupozorní nás však, kdy je použita naše spolehlivá intuice a kdy heuristika, kdy spolehlivě usuzujeme a kdy si pouze tipujeme.

Literatura

KAHNEMAN, Daniel. (2011) Myšlení - rychlé a pomalé. Brno: Jan Melvil Publishing.